Vědecký název: Melissa officinalis L
Lidové názvy: citronelka, citronová melisa, ženské koření, srdeční bylina, zahradní melisa
Čeleď: Lamiaceae (hluchavkovité)
Původ: východní oblast Středozemního moře (Balkán a Malá Asie), resp. západní Asie
Pěstební oblasti: zejména Španělsko a jižní Francie
Botanický popis: keř intenzivně vonící po citrusech, velmi bujný, dorůstající do výšky ca. 70 cm
Období sklizně: červen až červenec
Používané části rostlin: listy
Meduňku lze jako jednu z nejstarších a nejznámějších léčivých bylin nalézt v mnoha klášterních a bylinkových zahradách. Do Evropy ji dovezli Arabové v roce 10 našeho letopočtu. Zde ji používali Římané proti srdečním chorobám a bolestem sleziny, stejně jako později Hildegard von Bingen, která ji proto nazývala potěšením pro srdce: „Meduňka je teplá. Člověk, který ji požívá, se rád směje, protože její teplo zasahuje slezinu, a proto rozradostňuje srdce.“
Paracelsus o ní řekl: „Meduňka je ze všeho, co země rodí, nejlepší bylinou pro srdce; užívaná vnitřně rozradostňuje a obveseluje srdce. Obnovuje všechny síly těla“.
Na každém kroku, který uděláme v nádherné boží přírodě, se stále znovu setkáváme s novými rostlinami, které jsou pro nás nadmíru užitečné a léčivé.
V roce 2006 si vysloužila titul „bylina roku“ a není se čemu divit. Je důležitá zejména v dnešním hektickém světě, kde se klidné nervy nepoštěstí každému. Meduňka uvolňuje napětí a její uklidňující silice pomáhají jako balzám na duši v náročných dnech i jako sladká ukolébavka večer před usnutím.
Meduňka se skvěle hodí jako podpůrná léčba při psychosomatických bolestech žaludku a střev nebo při léčbě nachlazení.
Ne nadarmo se meduňce přezdívá „královna včel“. Její botanický název „melissa“ znamená, přeloženo z latiny, také včela a na tyto malé pilné tvorečky působí jako magnet.
