Vědecký název: Simmondsia chinensis
Čeleď: Buxaceae (zimostrázovité)
Původ: Střední a Severní Amerika
Pěstební oblasti: mimo jiné Indie, Izrael, Argentina, Peru, Austrálie
Botanický popis: hluboko kořenící keř jojoby dokáže vytahovat živiny z hlubokých půdních vrstev a nemusí se proto hnojit.
Používané části rostlin: semena
Již před 25 000 lety pokládali prapůvodní obyvatelé Mexika, Kalifornie a Arizony jojobový olej za všelék. „Tekuté zlato“, jak jojobu rádi nazývali, mělo chránit před sluncem, léčit rány a pečovat o pokožku a vlasy. Indiáni Papagové připravovali z vysušených a rozmělněných ořechů „ho-Ho-ba“ obklady na rány, zatímco indiáni kmene Yavapai z nich získávali jedlý olej s čisticími vlastnostmi. Ve středověku byl jojobový olej základem oblíbené růžové masti, při jejíž výrobě se k oleji přidával ještě hovězí lůj, růžová voda a dále mandlová a růžová silice.
Málo kdo ví, že jojobový olej je ve skutečnosti vlastně tekutý vosk. Má schopnost ukládat se do lidské pokožky, čímž se výborně hodí jako kosmetický prostředek i jako jeho součást. Zvyšuje elasticitu a kapacitu kůže při vázání vody a rychle se vstřebává. Na kůži tedy nevzniká nepříjemný film a pečující přípravek může výborně chránit pokožku před vysycháním a tvořením vrásek. Tato vlastnost dělá z jojoby ideální součást krémů, pleťových masek, masážních, tělových a koupelových olejů.
Při spálení pokožky slunečním zářením a při různých podrážděních kůže dokáže jojobový olej podpořit regenerační procesy a zklidnit pokožku. Jelikož je jojoba vhodná pro všechny typy pokožky, používá se navíc s oblibou do mýdel, ale také do krémů na holení, vod po holení, kolínských vod, rtěnek, make-upů a odličovačů.
