Pomerančovník dokáže osvěžit a zároveň uvolnit celé tělo

Několika slovy

Vědecký název: Citrus aurantium L. var. dulcis L.
Lidový název: pomeranč
Čeleď: Rutaceae (routovité) 
Původ: střední Asie, dnes se vyskytuje ve státech Středozemního moře, Severní a Jižní Americe, Izraeli nebo Číně 
Botanický popis: malý stálezelený strom s bílými vonnými květy; řadíme ho do čeledi citrusů 
Doba květu: únor až červen (v Evropě), duben až květen (v Číně)
Používané části rostlin: silice ze slupek a květů pomeranče 

Pohled do historie a lidové tradice

Abychom našli původ těchto výjimečných stromů, musíme se ohlédnout pěkných pár let nazpět – konkrétně 3 000 let zpátky, kdy se pomerančovníky začaly kultivovat ve staré Číně. Do Evropy jim to trvalo opravdu dlouho, první pomerančovníky se zde začaly pěstovat až v 16. století. Zejména v období baroka a rokoka se zde těšily velkému zájmu, místní lidé byli doslova fascinování jejich schopností kvést a současně nést plody. 

Jak ho využíváme dnes?

Pomerančové silice ze slupek a květů můžeme najít jako jednu z přísad mnoha parfémů, neboť jejich sladká a svěží vůně tvoří neopakovatelnou a velmi příjemnou kombinaci. Osvěžující a zároveň uvolňující vlastnosti pomeranče se zase využívají v aromakologii či aromaterapii

Věděli jste?

Slovo pomeranč, které se v drobných obměnách vyskytuje ve většině světových jazyků, pochází původně z arabštiny. Němčina má pro pomeranč vlastní označení apfelsine, které v přeneseném významu znamená „jablko z Číny“

Přemýšleli jste někdy o tom, odkud se vlastně anglické slovo „orange“ vzalo? Mohla by z toho být dlouhá diskuze ve stylu „slepice nebo vejce“, my ale s jistotou víme, že to byl právě pomeranč, kdo dal výrazné oranžové barvě jméno.