Třezalka pomáhá hojit poranění kůže i bojovat s depresí
Třezalka pomáhá hojit poranění kůže i bojovat s depresí

Třezalka pomáhá hojit poranění kůže i bojovat s depresí

Třezalka tečkovaná

Několika slovy

Vědecký název: Hypericum perforatum L.

Čeleď: Hypericaceae (třezalkovité)

Lidové názvy: bylina svatého Jana, svatojánská bylina, čarovník, krevníček, prostřelenec

Původ: oblasti subtropického a mírného pásma po celém světě

Pěstební oblasti: výslunná stanoviště nižších a středních poloh Evropy, Asie a severní Afriky

Botanický popis: statná bylina dorůstající výšky 60 cm, její lodyha je zakončena bohatým květenstvím zlatožlutých květů s černými tečkami

Doba květu: květen až září

Používané části rostlin: kvetoucí nať rostliny dlouhá 20 – 30 cm

Ve starověku lidé věřili v magickou sílu třezalky

Pohled do historie a lidové tradice

Již ve starověku lidé věřili, že třezalka tečkovaná je obdařena magickou silou. Kromě léčení ji užívali během rituálních obřadů, aby je ochránila před uhranutím, démony a blesky. Nejvhodnějším časem sběru je podle tradice svatojánská noc, což má ale také své vědecké vysvětlení. V tomto mýty opředeném čase je totiž třezalka těsně před rozkvětem a obsahuje nejvíc účinných látek v poupatech a silic v listech.


Od antiky se bylina používala při léčbě ischias a popálenin na základě doporučení Dioscoridovy encyklopedie „O bylinném lékařství“. Později se její užití rozšířilo na léčbu hlubokých ran, pohmožděnin, oděrek a otoků, ale taky při kousnutí zvířetem nebo jedovatým hmyzem, epilepsii či proti ochrnutí. Čestné místo v policích apatyk si třezalka uchovala po celý středověk. Významný středověký lékař Paracelsus o ní měl vysoké mínění: „Do této byliny vložil Bůh velké tajemství, které pomáhá od duchů a blouznění, jež uvádí lidi do zoufalství.“ Jeho kolega John Gerhard zase tvrdil, že jde o nejlepší lék na každou ránu.

Třezalkový olej

Použití v současné době

Třezalka obsahuje bohatou paletu účinných látek s klinicky prokázaným účinkem. Lze ji užívat ve formě kapslí nebo tablet, jako lisovanou šťávu, tinkturu, olejový extrakt nebo jednoduše sušenou.


Snad nejznámější medicínou z této byliny je třezalkový olej. Využívá se k léčbě popálenin a oděrek a také v domácích krémech proti vráskám. Méně se již ví, že se třezalka běžně využívá při mírných a středně těžkých formách deprese včetně její sezónní podoby způsobené úbytkem denního světla. Ulevuje při stresu, psychosomatických poruchách a úzkostných stavech. Přitom jde o nenávykový přírodní prostředek. Zklidňuje nervový systém, ale nevyvolává ospalost.


Místo v domácí lékárničce má třezalka ale i z jiných důvodů. Povzbuzuje trávení, podporuje tvorbu žluče a díky hojivým účinkům urychluje zotavení při nachlazení, virózách a chřipkách.  

Věděli jste?

Proměna zlatokvěté třezalky v červený olej fascinovala lidi celá staletí. „Krev svatého Jana“, jak se červené barvě říkalo, vzniká rozkladem antidepresiva hypericinu za působení slunečního světla.

 

Při léčbě depresí se využívá také účinná látka hyperforin. Třezalka tečkovaná je zatím jediná rostlina, v níž lidé tuto látku objevili.  

 

Při předávkování může třezalka vyvolat zvýšenou citlivost na ultrafialové záření čili fotosenzibilaci. Kvůli této vlastnosti je nebezpečná pro volně se pasoucí dobytek a koně.