Hloh podporuje krevní oběh a činnost srdce

Vědecký název: Crataegus monogyna JACQ. (LINDM.) (hloh jednosemenný); Cartaegus laevigata (POIRET) DC (hloh obecný) 

Lidový název: pluháč, hložinky, luhovec, hlohyně, trní

Čeleď: Rosaceae (růžovité)

Lékopisné názvy: listy hlohu s květy Ph.Eur. (Crataegi folium cum flore), květy hlohu DAC (Crataegi flos), plody hlohu Ph.Eur. (Crataegi fructus)

Původ: Evropa  

Botanický popis: divoký keř dorůstá do výšky 3 až 8 metrů, vyskytuje se po celé Evropě a může se dožít až 500 let.

Období sklizně: květy a listy – duben až květen; plody – září až říjen 

Používané části rostlin: usušené krajní špičky větviček s květy a listy a nepravé plody (bobule)

Hlohu se v dějinách přisuzovala často až magická síla. Jeho tvrdé dřevo se například často zpracovávalo na vycházkové hole či ochranné hůlky, které měly v lidovém náboženství odhánět od jejich nositelů všechno zlé. Zatímco o takto zázračných vlastnostech můžeme pochybovat, jeho účinky pro léčení různých neduhů mu upřít nemůžeme. Snad již Paracelsus (1493 - 1541) používal šťávu z hlohových bobulí jako srdeční terapeutikum – účinek, z nějž v 19. století profitoval mimo jiné jeden irský lékař. Jeho praxe se stala Mekkou kardiaků, které tam úspěšně léčil výtažky z hlohu. 

I v moderní přírodní medicíně je hloh často považován za vysoce účinné terapeutikum. Cenné složky obsažené v hlohu (flavonoidy a oligomerní procyanidy) podporují přirozeným způsobem funkci srdce a krevního oběhu. 

S hlohem se nejčastěji setkáte v podobě čajů nebo šťáv lisovaných přímo z rostliny. Výjimkou nejsou ani tablety či dražé obsahující výtažky z listů a květů hlohu či z hložinek.