Rozmarýn pro povzbuzení chuti k jídlu i životního elánu

Staří Řekové zasvětili rozmarýn bohyni lásky Afroditě a studenti jej svázaný do věnce nosili na hlavách. Ostatně není žádným tajemstvím, že se mu připisovalo zlepšování paměti. Například v rakouském Štýrsku se o inteligentních lidech dodnes říká, že mají „rozmarýn v hlavě“. 

V 8. století přivezli benediktinští mniši keř rozmarýnu do střední Evropy a na příkaz Karla Velikého jej pěstovali v klášterních zahradách. Poté, co ve 14. století našla rostlina uplatnění v boji proti moru, mohla být v 16. století opět k službám Afrodity. Ze silně vonného keře, jehož název se odvozuje buď od římského „Ros maris“ (rosa moře, Ovidius), nebo z řeckého „rhops myrinos“ (libovonný keř), byl v této době získán první destilovaný parfém. 

Sebastian Kneipp oceňoval rozmarýn jako žaludeční prostředek a doporučoval jej v úpravě jako čaj a víno.

Rozmarýn pozitivně působí na krevní oběh, prokrvení i látkovou výměnu. Skvělým pomocníkem je také při nechutenství, kde podporuje chuť k jídlu i samotné trávení. Nemalé oblibě se dnes těší rozmarýnové sprchy či koupele, které pomáhají bojovat proti únavě a vyčerpání. Rozmarýn je často používán i zevně, a to při bolestech svalů a kloubů.